Novinky v oblasti práva duševního vlastnictví

SDEU vydal rozsudku ve věci C-484/14 (McFadden), vylučujícího odpovědnost provozovatele veřejné Wi-Fi za porušování autorských práv, ke kterému jejím prostřednictvím dochází. Odůvodnění rozsudku, naznačujícího povinnost preventivní identifikace a registrace všech uživatelů připojení však vzbudilo debaty. Zejména byl však diskutován rozsudek Soudu ve věci C-160/15 (GS Media), a to především v souvislosti s rozsahem jeho možné aplikace na prostředníky a dále i provozovatele komerčních webů, zpřístupňujících zejména audiovizuální díla prostřednictvím odkazů.
 
Nejvíce diskutovaný je však aktuálně další krok k prosazení akčního plánu Evropské Komise pro revizi unijního autorskoprávního rámce, který představuje zářijová prezentace tzv. druhého copyrightového balíčku. Jedná se celkem o čtyři legislativní návrhy ve formě směrnic i nařízení. Ačkoliv v budoucnu lze předpokládat ještě mnoho problematických diskuzí, zejména s ohledem nejen možný, ale více než pravděpodobný podstatný dopad legislativy na nositele práv, zásadním změnám se autorské právo nevyhne. Zasaženi budou jak autoři, tak držitelé práv k dílům, tak i vysilatelé, poskytovatelé služeb informační společnosti, ale i kolektivní správci.

V nejbližší době čekají sice největší změny kolektivní správce v souvislosti se směrnicí o kolektivní správě, nicméně již nyní je třeba důsledně se zamýšlet nad změnami, které přinese legislativa, navrhovaná v rámci II. copyrightového balíčku. Mimo jiné dále představené nařízení COM(2016) 594 navrhuje zavedení povinné kolektivní správy práv pro přenosy vysílání. S tím ovšem obdobně počítá již vládní návrh novely autorského zákona (sněmovní tisk 724).    
 
Zejména v oblasti audiovize čekají změny jak vysilatele, poskytovatele služeb, tak ve svém důsledku také autory. Již zákaz geoblokace, představený Evropskou Komisí v první části legislativních návrhů v loňském roce, vzbudil rozsáhlou diskuzi, především s ohledem na ekonomický dopad na držitele práv k audiovizuálním dílům, producenty a tvůrce. Nyní je diskutován zejména Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, která se použijí na některé online přenosy vysílacích organizací a další přenosy televizních a rozhlasových programů COM(2016) 594. Cílem tohoto nařízení je postavit právně naroveň přeshraničního online šíření televizních a rozhlasových pořadů, tak, aby pravidla byla srovnatelná s pravidly pro tradiční přenosy vysílání přes satelit nebo kabelem. Velice problematický bude princip země původu, se kterým nařízení počítá. Aplikace tohoto ustanovení by přispělo k nutnosti udílet v reálu tzv. panevropské licence. Pro účely licencování práv by byl za stát, kde dochází k danému užití předmětů ochrany, považován stát, v němž má vysílací organizace sídlo. Toto ustanovení (Čl. 2 Nařízení) je nutné vidět, jako velmi problematický, protože je pravděpodobné, že přinese problémy v souvislosti s vyjednáváním o výši licenčních odměn za licence pro území celé EU. Pro nejednoznačnost Čl. 11 Nařízení, který si bere za cíl zajištění ochrany smluvní volnosti stran, je Nařízení v aktuální podobě rizikové jak pro některé držitele práv a autory, tak pro potenciální zájemce o nabytí licence. Obchodní strategie trhu se nutně změní a není jisté, zda výsledkem takové změny bude zamýšlené rozšíření evropského audiovizuálního obsahu a zlepšení divácké nabídky. Návrh obsahuje i několik dalších sporných ustanovení, nicméně právě princip země původu je třeba vidět jako hodný další debaty, když v dostatečné míře neproběhla doposud.

JUDr. Veronika Křížova, LL.M.

• Zpět na úvodní stránku